OSOBNOSTI ČESKÉ HISTORIE 7 | Naučit se .CZ

Narodil se 5. října 1936 v Praze. Vyrůstal v bohaté podnikatelské a kulturně založené rodině. Skrze buržoazní původ nemohl po roce 1948 studovat humanitní obory, vyučil se chemickým laborantem, absolvoval večerní gymnázium, poté studoval na Ekonomické fakultě ČVUT. Chtěll přejít na AMU, byl odmítnut, a ČVUT jej zpátky nepřijala.Po vojně nastoupil v roce 1959 do pražského Divadla ABC jako jevištní technik. Během šedesátých let se mu podařilo dálkově vystudovat dramaturgii na DAMU. Od roku 1960 působil v Divadle Na zábradlí jako jevištní technik, vypracoval se na dramaturga, asistenta režie i autora her. První nastudovanou hrou byla Zahradní slavnost. Ve stejném roce, 1964,  se oženil s Olgou Šplíchalovou. Celkem napsal dalších 17 her a stal se významným představitelem absurdního dramatu.Jeho poslední hra Odcházení o osudu vysloužilého politika vyšla v roce 2007.

Politickou angažovanost odstartovalo v roce 1968 Pražské jaro, kdy působil v Klubu angažovaných nestraníků. Hlásal, že demokracii zaručuje jedině možnost volby minimálně ze dvou nezávislých politických sil, požadoval uznání nekomunistických názorů.Po srpnovém vpádu vojsk Varšavské smlouvy se otevřeně vyjadřoval k politické situaci, nastupující normalizační režim mu odvetou znemožnil další působení v divadle, což jeho aktivity ještě více podnítilo.V roce 1974 pracoval jako dělník v pivovaru, kde načerpal inspiraci ke brilantní hře Audience, k níž neodmyslitelně patří Pavel Landovský v roli sládka. Jeho činnost proti politickému útlaku se stupňuje, roku 1975 píše otevřený dopis prezidentovi Husákovi, podílí se r. 1977 na vzniku Charty 77, občanské iniciativy kritizující nedodržování lidských a občanských práv, čímž si vysloužil pobyt ve vazbě. V roce 1978 se stává jedním ze zakladatelů Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných. V říjnu 1979 byl za činnost ve Výboru spolu s Petrem Uhlem, Jiřím Dienstbirem a Václavem Bendou odsouzen do vězení. kde strávil pět let, propuštěn byl na jaře 1984 kvůli onemocnění. Dobu strávenou v kriminále zachytil v knize Dopisy Olze. Přes perzekuci z komunistických úřadů pokračoval ve druhé polovině 80. let v opoziční politické činnosti. Havel byl uvězněn třikrát, v komunistických věznicích strávil téměř pět let.Stává se nejznámějším českým disidentem, hlavně v zahraničí, kde jsou uváděny jeho hry a publikována jeho díla, za něž dostává i ocenění.V prosinci 1988 se účastní snídaně s tehdejším francouzským prezidentem Francoisem Mitterrandem, který setkáním uznal legitimitu československé opozice. 10. prosince 1988 vystupuje na pražském Škroupově náměstí na překvapivě povolené manifestaci ke Dni lidských práv. Krátce na to byl opět zatčen a uvězněn.Tlak opozice, v níž hrál klíčovou úlohu, přispěl k pádu komunistického režimu v listopadu 1989.

Po 17. listopadu 1989, kdy začala Sametová revoluce policejním rozehnáním studentské demonstrace na Národní třídě v Praze, stává se Havel jedním ze zakladatelů Občanského fóra (OF), sdružujícího různé občanské protitotalitní proudy.Politická přeměna země nabrala rychlý spád, komunistický režim se hroutí, což potvrdil prezident Husák oznámením abdikace. Po krátkém váhání mezi Havlem a Alexandrem Dubčekem se OF 8. prosince shoduje, že kandidátem na post prezidenta ČSSR bude Václav Havel. Po kampani „Havel na Hrad" bylo členům komunistického Federálního shromáždění jasné, že jeden z jejich úhlavních nepřátel je jediným myslitelným kandidátem, 29.12.1989 ho ve Vladislavském sále Pražského hradu jednomyslně zvolili prvním mužem země. Havel se stal po 41 letech prvním nekomunistickým prezidentem Československa. Havel se stal ztělesněním nadějí českého a slovenského národa, avšak zdůrazňoval, že situace je obtížná. „Naše země nevzkvétá," oznámil občanům z televizních obrazovek v novoročním projevu 1. ledna 1990.Jeho první volební období se odehrálo ve znamení přípravy prvních svobodných voleb a obnově principů demokratické společnosti.Učinil některá rozhodnutí, která byla vytýkána, například smířlivý postoj k exponentům komunistického režimu, rozsáhlá amnestie, která zvýšila kriminalitu (ve statistikách se toto nikdy nepotvrdilo).Druhé funkční období, do něhož jej v červenci 1990 poslali poslanci vzešlí ze svobodných voleb, poznamenalo tření mezi federálními republikami, které začalo válkou o název státu, vyvrcholilo rozpadem federace. Havel byl pro zachování, otěže převzali političtí konkurenti, předseda ODS Václav Klaus na české straně a šéf HZDS Vladimír Mečiar na slovenské. Konec Československa se blížil. Havlův vliv slábl, na Slovensku se setkal s odporem v podobě skandování „Doť bolo Havla". Když jej parlament nezvolil prezidentem do další období, odstoupil z funkce prezidenta federace.Na mezinárodní scéně uspěl při začleňování země do západního světa a odpoutání se ze sféry sovětského vlivu. Z Československa odešli sovětští vojáci, zemi navštívil prezident USA George Bush i papež Jan Pavel II., začíná se pracovat na vstupu do NATO a EU.

V čele samostatné České republiky stanul Václav Havel 26. ledna 1993 a vydržel na Hradě deset let, maximální možnou dobu dvou funkčních období.Jeho působení bylo charakterizováno vzájemným pnutím mezi ním a pravicí politického spektra, zejména ODS v čele s Václavem Klausem, během jehož vlády dle Havla začala mezi Čechy panovat „blbá nálada". Tíhnul k malým středovým stranám a v roce 1997 podpořil protiklausovské křídlo v rozštěpené ODS, z nějž vznikla Unie svobody. Když jmenoval úřednickou vládu Josefa Tošovského bez Klause, znamenalo to definitivní rozkol mezi oběma výraznými Václavy.V zahraniční politice dominuje Havlovu působení přijetím země do NATO v roce 1999, pokročení v přípravách na vstup do EU a Česko-německou deklarací z roku 1997 obsahující omluvy obou stran za způsobená bezpráví. Jako spojenec USA podpořil bombardování Jugoslávie v roce 1999 i útok na Afgánistán v roce 2001. Soukromý život ve druhé polovině 90. let poznamenala ztráta manželky Olgy, která podlehla dlouhodobé nemoci v lednu 1996. V průběhu roku se začala objevovat po jeho boku herečka Dagmar Veškrnová. Po sňatku v lednu 1997 byla nová první dáma u veřejnosti neoblíbená, počáteční averze k herečce, z níž se stala první dáma, časem vychladla. Havel v té době začíná mít potíže se zdravím, na veřejnost pronikají zprávy o sporech se švagrovou o dědictví získané v restituci. Část Paláce Lucerna Havel prodal Chemapolu, firma později zkrachovala.Poté, co Havla v roce 2003 vystřídal ve funkci hlavy státu rival Václav Klaus, soustředí se bývalý prezident na charitativní činnost v Nadaci Vize 97 a v Nadaci Forum 2000, která od roku 1997 pořádá každý rok v Praze setkání významných světových osobností. Do politiky zasahuje zřídka, v roce 2009 např. vyjádřením podpory Straně zelených.

O zdravotních problémech Havla se hovoří v souvislosti s onemocněními dýchacích cest a střev. Plíce dostaly zabrat v komunistickém vězení, v roce 1983 propukl těžký zápal plic a trpěl zánětem pohrudnice. Po nástupu do funkce prezidenta závažné zdravotní problémy neměl až na zlomené žebro při návštěvě Thajska v únoru 1994. Komplikace s plícemi přichází v polovině listopadu 1996, kdy je oznámen zánět plic, koncem měsíce musí být Havel hospitalizován a 2.prosince podstupuje operaci, při níž mu chirurgové radikálně odstranili patnáctimilimetrový zhoubný nádor. Havel při zákroku přišel o polovinu pravé plíce.V následujících dvou letech čelí potížím s plícemi. V dubnu 1998 se v Univerzitní nemocnici v rakouském Innsbrucku podrobil akutní operaci perforace tlustého střeva. Po počátečních komplikacích se Havel zotavuje, v létě podstupuje související zákroky, při kterých dochází u prezidenta ke špatnému provzdušnění v pravé plíci.V akutním ohrožení života se prezident ocitl 4. srpna ráno, kdy jej postihla porucha srdečního rytmu. Tepová frekvence dosahovala až 200 tepů za minutu, vedla ke snížení krevního tlaku. Lékaři reagovali okamžitě a po dvou hodinách se jim podařilo obnovit pravidelný srdeční rytmus.Od té doby se Havel potýká s potížemi horních cest dýchacích nesouvisící s původním nádorovým onemocněním. Lékaři při sebemenších náznacích choroby doporučují přerušit pracovní program, takže Havel často odjíždí předčasně ze zahraničních návštěv, čemuž média věnují nemalou pozornost.V lednu 2009 se mu po drobné krční operaci zahlenila část pravého plicního laloku. Jeho stav byl vážný, po 18 dnech ale mohl být propuštěn do domácího léčení. Takřka celý rok 2011 žil Havel spíše v ústraní na chalupě na Hrádečku na Trutnovsku, na veřejnosti se objevoval zřídka. Naposledy jej lidé mohli vidět 10. prosince ve společnosti jeho přítele dalajlámy při jeho návštěvě Prahy.

Václav Havel, člověk výjimečných kvalit a vlastností, zemřel 18.prosince 2011 ráno ve spánku na Hrádečku. Bylo mu 75 let. Čest jeho památce.

                                                       Radek Červený    RadCer@email.cz

Vložit nový příspěvek >>